Minulý kruh
Někam patřit
Nedávná procházka Adamovem, kde jsem prožil 15 let, otevřela zásadní otázku – Kam dnes jako muži skutečně patříme? Vídáme lidi týden co týden, ale jdeme s někým do hloubky? A je virtuální svět jen iluzí, nebo v něm nacházíme reálnou smečku? Téma kořenů a sounáležitosti probereme u ohně.
Nedávno jsem se procházel Adamovem. Žil jsem tam patnáct let, leccos už tam znám. Přesto se mi hlavou mihla prostá otázka: Patřím sem ještě? Patřil jsem sem vůbec?
Pracuju na home office. Když pak občas vyrazím do Brna, připadám si mezi davy lidí trochu jako Alenka v říši divů. Najednou vnímám ruch, tváře i detaily na starých domech, kterých jsem si roky nevšiml. Žijeme ve svých bublinách, na sítích, obklopeni lidmi, ale často sami.
Je virtuální komunita opravdu jen iluzí, nebo je to dnes pro mnohé z nás plnohodnotný prostor pro sdílení? Vídáme lidi v práci, rodinu, známé – ale s kým jdeme skutečně „do hloubky“? A co to vlastně ta hloubka mezi chlapy znamená?
Otázky k ohni a zamyšlení:
Kde dnes cítíš, že někam doopravdy patříš? Kde máš kořeny?
Jak to máš s online světem ty – je to jen náhražka, nebo funkční kmen?
Máš kolem sebe lidi, se kterými jdeš pod povrch? Co to pro tebe obnáší?
Vyhovuje ti jít životem spíš sám, nebo vnímáš potřebu smečky?
